Joh 4 | CzeCSP | STEP | Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, že on získává a křtí více učedníků než Jan

John 4

Ježíš a Samařanka u Jákobova pramene

1 Když se Pán ^{▼▼var.: Ježíš; 6,23; 11,2; 20,28; 21,7.12; L 7,13p!} dověděl, že farizeové uslyšeli, že on ^{▼▼ř.: Ježíš} získává ^{▼▼ř.: činí; Mt 28,19} a křtí ^▼▼3,22 více učedníků než Jan 2 -- ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci ^▼▼2,2 -- 3 opustil Judsko ^{▼▼Ř 1,18!} a odešel [opět] do Galileje. ^{▼▼2,11; 7,1} 4 Musel však projít Samařskem. ^{▼▼L 9,52} 5 Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar, ^{▼▼[v blízkosti města Šekem (dnešní Nablus); snad vesnice Askar 1,5 km SV od Jákobovy studny]} blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. ^{▼▼Gn 48,22; Joz 24,32} 6 Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, ⌈se posadil⌉ ^{▼▼ř.: seděl takto} u toho pramene. Bylo kolem poledne. ^{▼▼ř.: šesté hodiny}

7 Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ 8 Jeho učedníci totiž odešli do města, ^▼▼v. 5 aby nakoupili jídlo. 9 Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany ^{▼▼8,48; Mt 10,5} ⌈nic společného neužívají⌉. ^{▼▼n.: se nestýkají} 10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar ^{▼▼Sk 8,20} a věděla, kdo je ten, který ti říká: 'Dej mi napít', požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“ ^{▼▼7,37; Jr 2,13; Zj 21,6} 11 [Žena] mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; ^{▼▼[studna vyčištěná v této oblasti r. 1935 měřila 4,2m]} odkud tedy máš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“ 13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. 14 Kdo by se však napil z vody, kterou ^{▼▼ř.: kterého} mu dám já, nebude nikdy ^{▼▼n.: v tomto věku; ř. eis ton aióna (srv. 6,51; L 1,55; Mt 21,19)} žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ ^▼▼3,15! 15 Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila ^▼▼6,35 a nemusela sem chodit nabírat.“

16 [Ježíš] jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“ 17 Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: 'Nemám muže.' ^{▼▼1,47n; 2,24; 21,17} 18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ 19 Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. ^{▼▼6,14; 7,40; 9,17; Mt 16,14!} 20 Naši otcové se klaněli ^{▼▼12,20; Mt 4,10; Sk 8,27; Zj 14,7} Bohu na této hoře, ^{▼▼[tj. Gerizím (Dt 11,29; žena na ni mohla při rozhovoru ukázat); podle SP zde (nikoliv na Ébalu — Dt 27,4; Joz 8,30) Izraelci postavili oltář. Samařané zde kolem r. 400 př. Kr. postavili chrám, který Židé kolem r. 128 zbořili]} a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ ^▼▼9,53 21 Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, ^{▼▼v. 23; 5,25; 16,2.25.32} kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. ^{▼▼Mal 1,11; 1Tm 2,8} 22 Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana ^{▼▼L 19,9; Sk 4,12; Ř 1,16; Zj 7,10} je ze Židů. 23 Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu ^{▼▼n.: Duch /-u; Fp 3,3} a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. 24 Bůh je duch, ^{▼▼n.: Duch /-u; Fp 3,3} a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu ^{▼▼n.: Duch /-u; Fp 3,3} a pravdě.“ 25 Žena mu řekla: „Vím, ^{▼▼var.: víme} že má přijít ^{▼▼ř.: přichází} Mesiáš, ^▼▼1,41 zvaný Kristus. ^{▼▼v. 29; Mt 1,16; 27,17} Až on přijde, oznámí nám všechno.“ 26 Ježíš jí řekl: „Já jsem ^{▼▼6,35p; 8,24; 13,19} to -- ten, který k tobě mluví.“ ^▼▼9,37

27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: 'Nač se ptáš?' nebo 'Proč s ní mluvíš?' 28 Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla ^{▼▼Mt 28,8} do města a řekla lidem: 29 „Pojďte ⌈se podívat⌉ ^{▼▼ř.: pohleďte} na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“ 30 Vyšli z města a šli k němu.

31 Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, ^▼▼1,38p najez se.“ 32 On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“ 33 Učedníci se mezi sebou ptali: ^{▼▼ř.: říkali} „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“ 34 Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli ^{▼▼5,30; 6,38} toho, který mne poslal, ^{▼▼od ř. pempó (srv. 3,34p); 5,30.37; 6,38n; 7,16; 8,16; 9,4; 12,49; 13,20; 14,24; 15,21; 16,5; Ř 8,3} a dokonal ^{▼▼17,4; 19,28} jeho dílo. 35 Což neříkáte: 'Ještě čtyři měsíce a přijde ^{▼▼ř.: přichází} žeň'? ^{▼▼Mt 9,37} Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, ^{▼▼n.: krajiny} že se bělají ^{▼▼ř.: jsou bílá} ke žni. 36 Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu ^{▼▼n.: ovoce (ř. sg.)} k věčnému životu, ^▼▼3,36 aby se společně radovali rozsévač i žnec. 37 Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne. 38 Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali ^▼▼1,7 a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“ ^{▼▼1Te 1,3}

39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“ ^▼▼v. 29 40 Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal ^{▼▼L 19,5} tam dva dny. 41 A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo. 42 Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce ^{▼▼L 2,11!; 1J 4,14} světa, [Kristus].“

Uzdravení syna královského úředníka

Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje. 44 Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok ve své vlasti ^{▼▼Mk 6,4} nemá vážnost. 45 Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ^{▼▼13,2; Mk 14,70; Sk 2,7} ho přijali, protože viděli všechno, co učinil o svátku ^▼▼2,23 v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek.

46 [Ježíš] opět přišel do Kány ^▼▼2,1p Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum. ^▼▼2,12 47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil [ho], aby přišel ^{▼▼ř.: sestoupil} a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral. 48 Tu mu Ježíš řekl: „Neuvidíte–li znamení a divy, ^{▼▼Sk 4,30} jistě neuvěříte.“ 49 Královský úředník mu řekl: „Pane, pojď, ^{▼▼Mk 5,23; ř.: sestup} než mé dítě zemře!“ 50 Ježíš mu říká: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil ^{▼▼Mt 8,13} slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 51 Ještě byl na cestě dolů, když mu vyšli naproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec ^{▼▼var.: syn} žije. 52 Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu: „Včera v jednu ^{▼▼ř.: sedmou} hodinu ho opustila horečka.“ ^{▼▼Mt 8,15} 53 Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: 'Tvůj syn žije'. A uvěřil on i celý jeho dům. ^{▼▼Sk 10,2p; 16,34} 54 Toto bylo už druhé znamení, ^▼▼2,11! které Ježíš učinil, když přišel z Judska do Galileje.